Velká žárovková loupež

Uveřejněno dne 23 února 2011 000 14:44

zarovka Zákazníci i výrobci se spikli sami proti sobě. Rychlý rozmach oboru s úsporným osvětlením s sebou přináší zároveň úspory i rozčarování.

Víte, kolik úsporných světel se dá koupit za 9 miliard korun? Pokud ne, nevadí. V Kalifornii se to rozhodli zkusit za vás. Od roku 2006 tamní distributoři energií (a potažmo pak vláda) vyplatili spotřebitelům 548 milionů dolarů v dotacích na nákup úsporných zářivek. Zatím si za ně Kaliforňané koupili 100 milionů kusů nových typů světel.

Přesto je dopad na spotřebu překvapivě malý, ukazují statistiky. První o tom informoval konzervativní The Wall Street Journal.

Energetické úspory největšího kalifornského distributora elektřiny, společnosti PG&E, byly během poslední fáze zavádění úspor v osvětlení o 73 procent nižší, než se původně předpokládalo. Konkrétně to bylo jen 452 gigawatthodin místo původně plánovaných 1 700.
Trable u Pacifiku

Co všechno v americkém „slunečním státě“ nevyšlo? Lidé si za prvé koupili méně úsporných svítidel, než odhady počítaly. Řada zákazníků si také zvýhodněné úsporné zářivky pořídila do zásoby a zatím je nepoužívá. Výhodné koupi se nedalo odolat, dotovaná světla stojí jen čtvrtinu běžné ceny.

A co víc, úsporná světla zklamala technicky. Mají nižší životnost, než se čekalo. V roce 2006 distributoři počítali, že úsporné zářivky vydrží v provozu zhruba 9,4 roku. Nový odhad založený na čtyřech letech provozních zkušenosti je průměrně 6,3 roku.

Kalifornie přesto bude dál pokračovat v nastoupené cestě. V roce 2014 už nebude možné prodávat klasické žárovky jako zdroj světla.
Jasnější Evropa

Ještě o něco dříve, už v příštím roce, by se měla definitivně opona zatáhnout za klasickými žárovkami i v Evropě.

V České republice by mohla úspora na osvětlení dosáhnout maximálně 10 až 15 procent z celkového odběru domácnosti, tedy něco mezi 1 500 až 2 000 gigawatthodinami. Alespoň podle odhadů neziskového Střediska pro efektivní využívání energie (SEVEn)

Na rozdíl od Kalifornie přesně nevíme, kolik u nás úsporná světla zatím ušetřila energie. Kalifornské distribuční společnosti totiž získávají dotace od státu podle vykázaných úspor. Dělat si evidenci je tedy v jejich zájmu.

Ministerstvo životního prostředí přínos úsporných světel hodnotí jen všeobecně kladně: „I přes některé nevýhody, například složitější výrobu či likvidaci, pozitiva určitě převažují,“ říká mluvčí ministerstva Michaela Jendeková.
Světlo v české kotlině

Podívejme se na pozitiva i negativa. Začněme s životností, která je za oceánem takový problém. Jak u žárovek, tak u zářivek se životnost zkouší podle norem IEC standardním způsobem: zdroje svítí nepřetržitě a jednou za den se na chvíli vypnou.

„To je hodně vzdálené realitě. U nás ještě asi víc než v Kalifornii, kde podle očitých svědků svítí domy po celou noc,“ říká Jiří Pavlata, který pracoval v několika českých podnicích specializovaných na výrobu osvětlení a dlouhá léta přednášel o světelných zdrojích na ČVUT.

Ve skutečnosti se světla zapínají a vypínají mnohem častěji. Především v místech, kam často nechodíme. Důležitější pak je, kolik žárovky či zářivka vydrží zapnutí než celková životnost při svícení.

Úsporné typy světel nemají v této disciplíně nad klasickými žádnou výhodu. Životnost zářivek se při častém zapínání snižuje relativně rychleji než u klasické žárovky, odhaduje Jiří Pavlata. To je podle něj jeden z důvodů, proč byly první odhady úspor zřejmě nerealistické. Musely být, pokud vycházely jen z údajů naměřených při zkouškách.

Životnost se v praxi dá zvýšit kvalitnější elektronikou, která řídí sepnutí zapalovacího procesu, tvrdí Pavlata. Výrobci se také chlubí, že už to dokázali a vyrábí zdroje, které jsou určené speciálně pro použití na místech, kde se světlo používá jen občas nebo se často spíná. Tento údaj se už uvádí na obalech některých svítidel.

Dnes se prý už dají sehnat zářivky, které mohou nahradit klasické žárovky na chodbách či toaletách, říká Antonín Melč ze společnosti Philips. Totéž dokáží údajně i zdroje firmy Osram, tvrdí její mluvčí Martin Kocourek.

Taková zářivka prý dokáže výrazně ušetřit. U těch kvalitnější to může být za celou dobu životnosti kolem dvou tisíc korun, pokud tak dlouho skutečně vydrží. I pokud životnost snížíme jako to udělali v Kalifornii, tedy zhruba o třetinu, stejně jde o nezanedbatelnou úsporu.

Není to adekvátní náhrada žárovek

Dobré zářivky nejsou zadarmo. Ty, o kterých se zmiňovali mluvčí výrobců, stojí až kolem tří set korun. A to je na zákazníky moc.

Neplatí to jenom v Čechách. Valná většina z téměř 100 milionů kalifornských úsporných světel by bez dotace stála do sta korun.

Některé zářivky jsou k dostání za polovinu. Musí ovšem zákonitě zklamat, tvrdí Jiří Habel, další odborník na světelné zdroje z Fakulty elektrotechnické ČVUT.

„Nové zdroje, které mají být náhradou žárovek, sice přinášejí určité úspory elektrické energie, ale často konstrukčně i kvalitativně nejsou adekvátní náhradou,“ domnívá se Jiří Habel.

Problémy mohou být nejen s výdrží, ale i s barevností a dalšími parametry. Nové typy, u kterých výrobci zapracovali na vývoji, pak jdou na odbyt jenom pomalu. Diktát ceny prý brzdí rozvoj celého oboru, domnívají se Habel i Pavlata.

Není pak až tak překvapivé, že uživatelé s láskou vzpomínají na staré žárovky, které byly ještě o řád levnější. V Evropě se dají vyrobit za dvě až pět korun, tvrdí odborníci. V zemích třetího světa ještě levněji.
Jednostranný zákaz

Za zklamání zákazníků může do jisté míry i legislativa, říká Jiří Habel. Nijak neomezuje dovoz světelných zdrojů s nižšími kvalitativními parametry. Špatné zkušenosti s nimi pak přispěly k pocitu zklamání z nových světel.

Administrativní zákaz žárovek, či přesněji stanovení dolní meze účinnosti světel, reakce ještě vyostřilo. „Situace by se patrně dala vyřešit i jiným způsobem, třeba speciální daní,“ domnívá se Habel.

I mluvčí ministerstva životního prostředí Michaela Jendeková se domnívá, že i nadále existují případy, kdy je vhodnější použít jiné zdroje, než jsou úsporné. Například právě tam, kde dochází k častému vypnutí a zapnutí.

S paušálním zákazem nesouhlasí ani Pavlata: „Můj rozum mně napovídá, abych v tmavých prostorech, kam zajdu pouze několikrát denně, svítil žárovkami – navíc, když teplo jimi vydávané může někde být i užitečné,“ říká český odborník na světelnou techniku.

Za současnou legislativou vidí i nátlak výrobců. Ti se podle něj vybavili drahým výrobním zařízením na zářivky a potřebují ho zaplatit. K tomu potřebují jistotu odbytu: „Na žárovkách se vydělává nepatrně a velmi pomalu,“ říká z vlastní zkušenosti Jiří Pavlata.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist